na Blog.cz

ZZ Top - Gimme All Your Lovin

Tak tihle fousáči mě vždycky minou. Ačkoli vím, že takováto kapela existuje a vím, že hrajou fakt dobře, nikdy si je neposlechnu. Fakt nevím čím to je, ale ta hudba je dobrá, celkem se mi líbí, ale neosloví mě to natolik, abych to prostě vzal a pustil si to. Klip je pěknej, propracovanej (na tu dobu) a má děj. Takže klasika. Možná kdybych na nich ujížděl tak bych dal víc. Ale protože se mi tohle duo moc nezamlouvá dávám pouhopouhý 4 body, což asi není moc fér.

Imodium - Břehy

Imodium snad asi netřeba představovat. Tohle je pecka z jejich zatím posledního alba Polarity. Je to parádní song. Thom je velkej lyricman. A hudba je to hodně dobrá. Možná mohli vymyslet lepší klip. Záběry na kapelu jsou úplně parádní a výhrady k nim nemám, ale je škoda, že tam není nic jinýho než hrající kapela. Nejvíc se mi tak nadále líbí jejich klip Žiletko, má lásko, kde je zase pomalá melodie. Udělat nějakej podobnej klip tomuhle, vzniklo by něco nepopsatelného a úžasného. Za líbivej song dávám 7 bodů.

AFI - Beautiful Thieves

Tohle je paráda. Daveyho mám hodně rád. Jejich hudbu zbožňuju. A Klipy maj taky parádní, hlavně ty poslední. Tuhle písničku mám hodně rád. A Klip je parádní. Líbí se mi Davey jako herec a i jako zpěvák. A to, že je písnička o nejkýčovitějším tématu, jaký jde vymyslet, tedy o lásce, vůbec, ale vůbec nevadí. Úžasnej zpěv, úžasná kytara, rytmický bicí, úžasně propracovanej klip. Navíc je to trošku naškrobený, což v tomhle jako jednom z mála (ale opravdu mála) případů prostě funguje. Jednoznačně 10.

Black Veil Brides - We Stich These Wounds

Vydáno: 20.7.2010

Vydalo: StandBy Records

Producent: Blafl Veil Brides, Blasko

Nahráno: Clearlake Audio, Van Nuys, CA.

Žánr: Post-Hardcore, Metalcore, Goth Rock, Glam Rock, Metal

Songy: The Outcasts (Call to Arms) We Stitch These Wounds Beautiful Remains Children Surrender Perfect Weapon
Knives and Pens The Mortician's Daughter All Your Hate Heaven's Calling Never Give In Sweet Blasphemy Carolyn

          Tak jsme se konečně dočkali debutového alba od téhle velice nadějné kapely. V čele kapely je nejvíce vidět hodně osobitý, stylový a v neposlední řadě poetický Andy Six (kdo chce Andy 6). Výčet žánrů, výše uvedený,dává představu tvrdé a nekompromisní kapely. Jistě, co se ale textů týče, je tato partička daleko dál. Album je prošpikované emocemi, city a vzpomínkami. Jak by řekli vyznavači různých subkultur "Je to EMO!". Neboli Erotický Masážní Olej.

            A kdeže podle většiny lidí hrají nejlepší a nejnovější? Ano, kdo si myslel, že v rádiích, tak měl pravdu…… ale je to tak? Myslím, že dost lidí bude souhlasit s tím, že ne. Dneska totiž existuje věc všude známá jako internet. K čemu mi je , že si poslechnu rádio, kde hrajou za celej den jeden ,,hit" tak pětkrát: ,,Kurva,už zase..?" Světem rádií jsou profláknutý jména jako Lady Gaga, Guetta, nějakej ten Eminem……..Jasně, jsou i rádia GAMA nebo BEAT, ale to není nic pro mě, některý songy tam jsou good, ale nový songy mých oblíbených interpretů tam určitě nezahrajou. Jsou to rádia, kde hrají převážně starší songy od např. Deep Purple, Pink Floyd, Ozzyho apod. Tohle je ale 100% přijatelnější než zmíněný interpreti o pár řádků výš. Zpět k netu: existuje tu server s názvem jůtubí.kom , kde určitě hudebně omezenej není nikdo,najdete tam, co chcete a když chcete,tak si to klidně pustíte 5x a dobrovolně. Stejně jako já BVB - podle mě je to špicová hudba, i když v rádiu je nikdy neuslyšíte, ale co to pro ně znamená, když na netu jejich singl Knives and Pens shlédlo přes 17 mega lidí. To už snad o něčem vypovídá, kdo by to asi poslouchal, kdyby se mu to nelíbilo. Takže fanoušků mají dost a že je tu v rádiu nehrajou jim určitě neuškodilo. ;)

          V tomto elpíčku je hodně věcí z již minulých singlů, ale nahraný znova. Snad i trochu jemněji. Hodně silnej je pomaláček jménem The Mortician´s Daughter, který se tak trochu vymiká desce. Ale je fajn když "tvrdá" kapela zahraje i něco pomalejšího, no ne? Parádní kombinace houslí, klavíru a ákáčkem (neboli akustické kytaře). Knives and Pens, nebo We Stich These Wounds - jsou to skvělý písničky, ale původní verze byli lepší. Ale většina bezpáteřních vypatlanců a hudebních onanistů stejně řekne, že je to jedna velká sračka. Fuck them All! Texty jsou hodně poetické, ovšem ne kýčovité nebo clishovité. Je paráda to poslouchat. Poslouchat parádní hlas občas proložený děsivými screamy, které jako by vycházely z místa o hodně pater níž. Můžeme se jenom domnívat, že vycházejí z hella. Podle mě se ale linou z místa, které je ještě tak o kilometr níž.

          Andy je takovej ten typ člověka, vypadající jako dokonalej Emoboy zkříženej se SceneKids a lehce šmrcnutej Metalista. Uporňuji, že do duše člověka nevidím, proto píšu vypadající. Těžko říct co má člověk v duši, nebo něčem podobném, co ani nevíme jestli vůbec existuje. Podle mě má Andy blíž k pocitovému uvažování než racionálnímu. A nebo si své racio nechává jen a jen pro sebe, kdo ví? Člověk je asi ten nejnepředvídatelnější organickej úkaz ve vesmíru. Teprve až čas nám napoví kam se bude Andy a jeho BVB vyvíjet. Ze základní formace zůstal jenom Andy, jinak všichni byli zhruba před rokem nahrazeni. Třeba Sandra Alvarenga teď mlátí do bubnů v Modern Day Escape. V BVB byla nahrazena Christianem CC Comou. Jinak Ashley Purdy, Jinxx a Jake Pitts naskočili do rozjetýho vlaku tepr minulej rok. Takže z původní sestavy zůstal jen Andy.

          Vidím v nich novodobý Kiss. Na koncertech jsou věčně počmáraní. Akorát, že dneska už zmalovaný obličeje nejsou tak revoluční. Hrají zatím převážně v klubech po U.Ass.A a nikdo jim moc nevěří. Ale postupně se zarývají víc a víc do povědomí lidí a získávají na popularitě. Liší se od Kiss snad jenom tím, že nejsou z New York City, ale z Kalifornského Hollywoodu. Snad kluci neopomenou starý kontinent a přijedou za méně než krátkou dobu i k nám do Evropy, a třeba i do Prahy, aby nám tu pořádně zapálili pod kotlem.

Místo: Teplice, Klub Raketa

Datum: 26.11.2010

       

          Tejden utekl jako sprite a já se tentokrát už se svou zdravou milou vydal do Teplic do klubu Raketa na Márdiho bandu. Na tenhle koncert jsem se moc těšil. Márdi si umí lidi pěkně vodit a taky mě celkem zajímala kapela Sníh na schodišti. Nebo zajímala, spíš jsem byl zvědavej, co je to zač. Když jsem si je našel na bandzone.cz, tak hudba nebyla špatná. Znělo mi to jako Volanti. Takže jsem byl zvědavej, jak jim to bude hrát a co to bude. Akce měla začít v půl devátý, takže po sedmý hodině jsme vyrazili z Mostu vlakem do Teplic, naštěstí jsme klubík našli rychle a dorazili jsme těsně před osmou hodinou večerní. Dali jsme si nějaký to chlazený občerstvení a šli čekat.

          "Půl devátý a pořád nic." Navíc zvukař tam už půl hodiny pouští do repra nějakýho šumaře, u kterýho by člověk během pěti minut usnul a nebo by si snažil urvat ruku, aby po něm měl co hodit. A to celý trvalo takřka hodinu. Zhruba teda po devátý začali hrát Sníh na schodišti. Upřímně řečeno jsem čekal trochu víc. Ta hudba nebyl zrovna můj šálek čaje, takže bych kapelu ani moc nehodnotil. Nicméně zazněli tak dva, tři pěkný songy, který se mi celkem i líbili. Hlavně se mi líbila pecka s názvem , myslím, že Holky a kluci. Kapela dohrála zhruba kolem desátý a já se začal víc a víc těšit na Márdiho a spol.

          Konečně v půl jedenáctý to začalo, to, kvůli čemu jsme přijeli. Vypsaná Fixa! Je až k nevíře jak to ti kluci dávaj a hlavně jak si Márdi dokáže povodit publikum. Divím se, že se ještě nepřejmenovali na Popeláři s.r.o, protože Pítrs má své oranžové škopky a frontman Márdi tu svojí asi sto let starou kytaru. Nedokážu si ho představit s žádnou jinou. Asi je to jedna z jeho platonických lásek, která mu vydrží až na věky věků. Prostě Mádriho milenka. Mejla má zas nejnašlapanější procesor ke kytaře co jsem kdy viděl (nebo spíš slyšel). Takovejch efektů, který vydávaj zvuky, že to snad ani nezní jako kytara. Je to prostě paráda. Nejen kapela, ale i publikum si užívalo skvělou atmosféru. Prostě všichni si koncert dávali na 120%. A tak to má bejt. Kapela dává publiku strašně moc a publikum jim to stejně vrací. Takže je to na obě strany parádní a v rovnováze.

          Co se týče repertoáru, kterej se objevil na playlistu - byl parádní. Kluci snad během svý kariéry na koncertech točej poctivě všechny songy z jejich tvorby. Vždycky zahrajou tak 10 stálic a zbytek doplní pokaždé něčím jiným. To je taky úžasný. Není to jako u ostatních kapel, který když vyrazí na turné, sestaví playlist a ten pořád jedou. Trochu mě sice zklamalo, že z nejnovější desky zazněli jen tři věci a sice Suprkino, Psychokuna a Sirény. Marně jsem čekal na Klenot, Holku s lebkou nebo Panenku Chou-Chou. Nevadí. Protože ze starejch věcí zazněli: Ledňáčci, Kostel Biohazard Mc´Donald, Mažoretka, parádní pecka s názvem Lunapark, Štěstí Jimi Dixona, Potápěči, Krasojízda, Steroeoid, 1982, Nina, San Piego, James, Trampolína, Dezolát, Darling, úžasná oddychovka jménem Antidepresivní rybička. A samozřejmě další songy, na jejichž názvy už si nemůžu nějak vzpomenout, protože toho bylo fakt dost. Kluci hráli téměř dvě hodiny, takže se stihlo fakt hodně pecek. Vůbec jim nevadilo zahrát po skandování publika znovu a na scénu se vrátili hned dvakrát, což byla paráda. Škoda jen, že už se na playlist nevešla Ruzyně.

          Po skončení jsme se, jak už to u nás bývá zvykem, šli nechat zvěčnit s Pítrsem a Márdim a nechali si podepsat samozřejmě nějaký to trsátko. A ještě jsme si koupili jejich placky. Pak nás pochopitelně čekala cesta domů, která byla taky zajímavá. Ozvláštnil nám ji chlapík, kterej byl trochu mimo a nadával na Most a další věci, který kdybch sem napsal, tak mě zavřou, že jsem rasista……Třešničkou na dortu ovšem bylo, že sám v něm žije. ;) Díky za pozornost a fotoreportáž je kdyžtak v galerii à http://nsdmaty.blog.cz/galerie/vypsana-fixa-11-2010

Místo: Ústí nad Labem, Music Hall Irská

Datum: 20.11.2010

                Takže sobota byl ten den, kdy se to všechno spáchalo. Byl to pro mě nesmírně výjimečnej koncert, protože to byl první koncert, na kterej jsem se vydal úplně ale úplně sám. Původně jsem měl jet s mojí malou milou, ale náhle onemocněla. Smůla no. Vyrazil jsem tak, abych měl nějakou rezervu na vlastní hledání klubu - nebylo to vůbec potřeba. Klub se nachází přímo pod zimním stadionem, takže jsem ho našel hned. Když jsem tam dorazil cirka kolem sedmý hodiny, hned jsem se "nalepil" na jeden pár, kterej vypadal stejně zmateně jako já a vydali jsme se společně do klubu. Byla to normální hospoda a nevypadalo to, že by se tam měl odehrát jakejkoli kulturní zážitek. No asi tak po pěti minutách už bylo jasný, že ti dva zmatení tam jsou domluvený s majitelem a budou vybírat vstupný. Tak jsem si s nima sednul ke vchodu a kecali jsme (a vybírali vstupný pochopitelně). Vždyď byli ještě dvě hodiny do začátku. Po chvilce jsem se dozvěděl, že mám tu čest s Mírou, kytaristou z Houby. Obrovská celebrita tohle. Každej ho tam zdravil, každej ho znal.

                To, že jsou dvě hodiny do záčátku jsem samozřejmě nevěděl. Imodium měli zahrát v 21:00, tak jsem si tak vydedukoval, že zhruba od 20:00 by mohli zahrát Hentai Corporation. Opak byl ovšem pravdou. Line-up byl následující.....

          Takže v devět šli na věc kluci z Broumova známí jako Imodium. Kluci si to dávali úplně parádně. Hráli s pořádným nasazením a obrovskou energií. Právě proto mě zaskočilo publikum, které jakoby usínalo. Víte, na koncertech jsme svědky takového jevu, že někdy publikum dává víc, než si kapela zaslouží a někdy naopak kapela dává hodně publiku, které si to nezaslouží ani za mák. A tohle byl právě ten druhej případ. A to byl jeden z důvodů, proč kluci hráli jenom pouhých 35 minut. Druhý důvod byl ten, že od 23:30 hráli kluci v Kralupech nad Vltavou. Možná, kdyby začali o půl hodinky dřív, mohli hrát hodinu jak bylo v plánu. Nasázeli pecky jako: Dýchej, Břehy, Ruce se sejdou, Deset životů, Dostanou nás, Koník a Znám tě. Takže tu tvrdší část svého repertoáru. Což bylo velice v pořádku. Škoda jen toho publika no. Zkazilo to celej hudební zážitek.

          Poté co dohráli, začala, jak už tomu tak bejvá, úmorná výměna aparatury pro další kapelu. Tak jsem aspoň odchytnul Thoma z Imodium a poprosil ho, jestli se se mnou vyfotí. "Ok, ale ty jseš strašně velkej." "Nevadí trošku se skrčím." J No a ještě jsem si odchytil druhýho Toma z Kurtizán. Takže bych chtěl tímto oboum Tomům poděkovat a samozřejmě i slečně s černo-červenýma vlasama za vyblejsknutí.

          Zhruba ve čtvrt na jedenáct se přihnali na scénu Kurtizány z 25.avenue. To už byl jinej nářez. Okamžitě zahalili půlku hospody do CéÓDvojkovýho dýmu a rozjeli to na plný čáře. Ukázili, že jsou pravá nefalšovaná tříšestková kapela. A publikum bylo taky jako úplně vyměněný. Imodium už byli dávno minulostí a pekelný Kurtizány byla kurva dobrá přítomnost. Na playlistu se objevili všechny skladby z nový desky Teorie morfické rezonance. Ovšem kromě pecky Tranzit. No a ještě zazněli songy Maso, Strach, Vyhoďme ho z kola, Isthwan, Pračka a samozřejmě nesměl chybět song s názvem Omylem. V jakém pořadí songy hráli si můžete přečíst v galerii, kde je vyfocenej celej jejich playlist. Velmi mě pobavila hláška ke konci konzertu, která zněla zhruba takto: "Takže my si s váma zahrajeme takovou hru, kapely to dělaj. My teďko jakože odejdeme a je na vás jestli dáme přídavek." Celá hospoda začala tleskat a skandovat, že chtěj ještě, ale kluci stáli pořád na pódiu "Dobře, takže my jsme jakože támhle vzadu v zákulisí a vy tady skandujete a pískáte, takže my se jakože vracíme ze zákulisí a dáme vám ještě tři songy, to je férová nabídka si myslim." Úžasný showmenství J

          Po skončení Kurtizán mě tlačil čas, takže jsem byl nucen jít na vlak a tradá domů. Takže na Hentai Corporation se budete muset zeptat někde jinde. Tady je odkaz na galerku..... http://nsdmaty.blog.cz/galerie/kurtizany-z-25-avenue-imodium-11-2010

Místo: Brozánky, Klub u Červa

Datum: 5.11.2010

         Takže v pátek jsme spolu s mojí slečnou vyrazili do Brozánek na koncert. Hlavně na Rybičky 48 a Mandrage. Nějak jsme nestíhali, páč moje slečna měla ,,povinný" výlet do Českýho Švýcarska. Návrat byl plánovaný na čtvrtou, ale dojeli na šestou. Cesta do klubu byla ovšem taky velmi zajímavá a hlavně těch zodpovědných řidičů ,co jsme potkali. ;) Od 19:00 měla zahrát Nirvana Revival (na kterou jsme se mimochodem taky docela těšili) z Teplic. Přijeli jsme do klubu kolem čtvrt na osm a ještě nikdo nehrál. Paráda, přijeli jsme ještě včas, nebo moc pozdě. Kolem půl osmý začali hrát Schlak. Tak jsme si řekli, že kluci z Nirvany budou hrát asi po nich.

               

                No Schlak to rozjeli ve velkým stylu. Hudba se nám fakt moc líbila, hlavně songy s názvem: Rytmus, Vegetarián a Pokustón. Škoda jen, že se lidi na ně neodvážili jít pod podium řádit. Myslím, že si to chlapy zasloužili. Lidi (včetně mě) šli pod podium jenom občas a to jen aby kluky vyfotili. Možná to zavinil fakt, že účast nebyla zas tak hojná. Čekal jsem tak 100 nažhavenejch lidí. No, když kluci začli hrát v sále jich bylo sotva 20. Kluci hráli cca hodinu, takže kolem půl devátý skončili. Tak jsem si jen tak pomyslel "teď teprv začne to kvůli čemu tu jsme"!

                Šli jsme na bar, než se přestaví podium. Tam jsme se nechali vyfotit s Kubou (Rybičky 48) a s Bolanem (Mandrage) a podepsat trsátka samozřejmě. Když jsme se Bolana ptali, jestli se s náma vyfotí, řekl: "Klidně, jenom se učešu" načež si hodil dredy z čela a řekl "dobrý, můžem". Když jsem se ho pak zeptal, proč kluci z Nirvany budou hrát až teď, když na line-upu byli napsaný jako první, řekl, že o ničem neví, že by tu měla hrát teplická Nirvana. No a skutečně, kluci tam ani nebyli. Takže zhruba kolem devatý šli na věc Rybičky 48. NebePeklo Tour mohla začít!

                Bylo vidět, že kluci jsou zkušení a že to s lidma uměj. No na Rybičky už bylo pod podiem cirka 30-40 lidí, takže paráda. Jak říkám návštěvnost jsem čekal větší, ale nevadilo to. Kuba ukázal, jak je člověk-tvor komunikativní a s fanouškama a fanynkama pořád komunikoval. Jeho poznávací znamení je popelářsky oranžová basovka, ještě jsem ho snad neviděl hrát na něco jiného (kromě bicích samozřejmě). Kluci si to parádně užívali. Padaly skladby jako: Emily, Filmová star, Amores perros, Ouuu, Viva la revolución, Sebevražedná, Adios Embryos, Sexuální akrobat, Romantik, Krvavý Valentýn, Jediná a další. Zkrátka songy z jejich posledních tří desek Adios Embryos, Amores Perros a Viva la Revolución. Samozřejmě nechyběla skladba Hej Hou, kterou si Ondra (bubeník) s chutí zarepoval a Kuba ho vystřídal u škopků a Coopi z Mandrage zkrotil Kubovo basovku. No a Zamilovaný lomeno Nešťastná se lidi taky dočkali. Samozřejmě, že si Péťa (kytarista) vzal paruku, aby trošičku připomínal Báru Zemanovou (a že mu to seklo,a ta podoba), která s klukama tenhle song nazpívala. No a poslední, řekněme bonusová písnička s názvem NebePeklo, kterou kluci nahráli společně s rukama z Mandrage. Takže si jí s nima zazpíval Víťa samozřejmě. Když kluci skončili, začala zase přestavba podia pro Mandrage.

                Mezitím jsme šli zase na bar, kde jsme pokecali s Coopim, kterej má v Mandrage na starosti basovku. Samozřejmě nechyběla fotka a opět podpis na trsátko. Pak jsme ještě odchytli Péťu, kterej má zase na starosti kytaru v Rybičkách 48. Taky nesměla chybět fotka a podpis. Ještě jsme si šli koupit placky, a protože jsme byli jediní zákazníci, tak nám bedňák dal i plakát. How sweet.....

          Zhruba kolem jedenáctý začli hrát Mates, Bolan, Víťa a Coopi, neboli Mandrage. Kluci hned ukázali, že uměj a Kuba Ryba se pod podiem náramně bavil. Dokonce vlezl na podium, v zákulisí se svlékl a jediný, co zahalovalo jeho a jeho mužství byla ponožka, kterou pak dostala nějaká bláznivá fanynka (Mirča ;) ). Mandrage byli taky naprosto úžasný. Aspoň do tý doby než asi v půlce koncertu Bolanovi jejich Bedňák (zvanej Kečup) šlápl do aparatury a Bolan už nemohl koncert dokončit. Takže kluci hráli ve zredukované sestavě. Což nás hodně mrzelo. Ale přesto to kluci odehráli ve třech a zazněli songy jako: Mozek, Hledá se žena, Bezejmenný dav, Už mě víckrát neuvidíš, Nežijem na poušti, Kapky proti slzám, Punk Rock Song, Realita a jiné. Dokonce i předělávka Pretty Woman. Prostě to bylo úžasný!

           Po koncertě jsem si ještě nechal podepsat paličku od Ondry z Rybiček a jeli jsme cirka kolem půl druhý domů. No užili jsem si to náramně, navzdory tomu, že já jsem neměl žádnej alkohol. Jsem zodpovědnej řidič přece. No a kdybych hodně pil tak bych možná kvůli paměťové dispozici nedal dohromady tuhle reportáž. Omrkněte fotky.;) 

Queen - Under Pressure

Tak "Kvíni" se snažili do týhle věci dát hodně zamyšlení. Je to velice, velice depresivní song. Bohužel ale pro většinu populace pravdivej. Taky si tahle písnička vybrala své místo v příznačně pojmenovaném albu jménem Hot Space. Ten kytarovej rif vykradli myslím, že Vanilla Ice, ale nejsem si jist. Je hodně dobrej. Úplně se vrývá do mozku, ale nevtírá se. No a klip se k týhle písničce parádně hodí. Jsou tam pěkné záběry. Demolující budovy, krach burzy na Wall Street, havárie rakety při startu, demonstrace proti nesmyslným válkám. A záběry jako by byli z nějakého hororového filmu. Hodně se mi líbí ten záběr demolice budovy puštěn pozpátku. Týhle písničce dávám 9 bodů.

UDG - Zvědavá

Tak tohle je jedna z nejlepších písniček od téhle ústecké bandy. Zároveň je to jedna z nejstarších. Kdo by to byl řekl, že Jugymu, když jí psal bylo teprv 13-14 let. Je zkrátka vidět, že už od dětství to byl pan textař. Video je prosté, ale zase na druhou stranu, když si vemu, že ho dělali kluci, kterým bylo nanejvýš 15 let, tak je to velmi slušnej materiál. Zobrazuje holku, jak se toulá světem. Líbí se mi třeba ta část, jak se staví doma, napije se piva a jde dál. Posílám do Ústí 7 bodů.

Good Charlotte - Like It's Her Birthday

Tohle že jsou nový Good Charlotte? Ti starší byli lepší, a ti úplně nejstarší byli vůbec nejlepší. Nějak nám tahle kapela měkne. A tohle už je fakt na hraně. Spíš lehce pod. Ale jsou tam zase záblesky, že by to mohlo jít
i trošku šmrncovnějš jako dříve. Takže bych je ještě neodepisoval. I když nevím jestli si pustím nějakou novou věc od nich. Ani se mi do toho nějak nechce. No co se týče klipu, tak je velmi profesionálně udělanej. Scénáristi, režiséři a kameramani si dali opravdu záležet. A nejen díky tomu dávám 5 bodů.

Queen - Under Pressure                   ♪♪♪♪♪♪♪♪♪

UDG - Zvědavá                                     ♪♪♪♪♪♪♪

Good Charlotte - Like It's Her Birthday   ♪♪♪♪♪

Twin Atlantic

Členové: Sam McTrusty, Barry McKenna, Ross McNae, Craig Kneale

Album: Vivarium

Songy: Lightspeed Old Grey Face (And The Way Of The Magenta) You're Turning Into John Wayne Caribbean War Syndrome What Is Light? Where Is Laughter? Human After All Audience And Audio Better Weather (a spousta dalších songů a coververzí, které doposud nebyli nahrány)

            

          Před více než třemi lety a třemi měsíci žili byli na obrovském ostrově jménem Velká Británie v severní části taktéž zvané Skotsko čtyři mladí chlapíci. Tato čtveřice se sice ještě v těchto dobách neznala, ale něco je už přesto spojovalo. Tím něčím byla hudba. První hrdina jménem Sam hrál v kapele Arca Felix, druhý dlouhovlasý Barry v kapele Think:Fire, věčně zarostlý Ross v LongStoryShort a vynikající škopkař jménem Craig hrál v uskupení In Ernest. V březnu léta páně 2007 se dali dohromady a založili kapelu s názvem Twin Atlantic. 24. prosince téhož roku nahráli svůj první singl "Audience & Audio".

            Kluci cvičili ve zkušebně, občas zahráli na menších koncertech v Glasgow, když tu se jim najednou v lednu 2008 ozval sám velký Jimmy Chamberlin a chtěl, aby předskakovali velikánům ze Smashing Pumpkins. Nebylo co řešit, klukům se začínala rozjíždět slibná kariéra. Chtěli hrát lidem, tak udělali tour po jejich domovině (myšleno po celé Velké Británii).Hráli po boku místních hrdinů jako třeba Funeral for a Friend a Lostprophets. Postupně nasbírali zkušenosti a tak se v létě téhož roku rozhodli, že objedou pár fesťáků. Mezi tyto nejznámější hudební festivaly patřily Connect Music Festival, Belladrum Festival a třeba i
Live at Loch Lomond. No a to by kluci nesměli být ze Skotska, aby nezahráli u jezera Loch Ness na festivalu RockNess.

            Léto uteklo jako voda a kluci si řekli, že by bylo dobré aspoň částečně zaznamenat plody své práce. Takže 29. září 2008 zkompletovali svůj druhý singl 'What Is Light? Where Is Laughter?'. Poté se vydali na podzimní turné s partičkou The Subways. Turné bylo velice úspěšné, ale ten největší koncert měl přijít pochopitelně až úplně nakonec. A to v místech, kde to všechno začalo, tedy v rodném Glasgow. Přesně řečeno 6. prosince. Poté měli kluci trochu "volno". Tvrdě cvičili ve zkušebně, aby konečně v březnu 2009 mohli podepsat smlouvu s nahrávací společností Red Bull Records. Konečně kluci našli label, který byl schopný zkompletovat kromě singlů taky elpíčko. Celé se nahrálo v Los Angeles pod taktovkou producenta Johna Travise. Takže minialbum s názvem Vivarium bylo na světě a kluky čekalo další parádní festivalový léto. Objeli strašnou fůru fesťáků, aby konečně na podzim mohli pro své fanoušky udělat turné k jejich z jara vzniklého alba.

            V zimě si kluci od hraní zase trošku odfrkli. Moc dobře věděli, že když chtějí prorazit, nestačí hrát jenom doma v Anglii. Tudíž na leden a únor se spolčili s klukama z Enter Shikari, aby společně udělali turné po evropských metropolitních klubech. Byli i v Praze v LMB - a byl to nářez. Tady jsem kluky viděl poprvé a doufám, že ne naposled. Pořád to ale nestačilo. Takže se na jaře roku 2010 vydali na turné za oceán do samotné Americany. Tam se seznámili s rockovým triem The Fall of Troy a newyorskými Envy On The Coast. Odehráli společně několik koncertů v tamních klubech ve většině státech (těch spojených). Twiňáci si taky zahráli po boku známějších Blink 182 na jejich evropském turné. A tím završili svou dosavadní kariéru, která určitě nekončí. Kluci toho mají určitě hodně před sebou. Konec první části. Pokračování zase za tři roky. 

Deep Purple - Smoke On The Water

Tak tenhle ryf zná snad každý malý dítě. A každej kytarista tuhle věc umí zabrnkat. Je to geniální, ale na druhou stranu se tam v podstatě nic jiného tak geniálního nekoná. Ale hlas zpěváka je hodně dobrej. Klip k tomu se ani nechce vyjadřovat. Je to zkrátka sestřih z koncertů, a nemám jim to za zlé. Tehdejší technika nebyla ani z poloviny na takové úrovni jako je teď, takže v pohodě. No nevím, kolik si tihle borci zaslouží za jeden geniální ryf. Písnička musí bejt jako celek dobrá. Což vlastně asi i v tomto případě je, protože se celou dobu opakuje to samé. Nechápu, že se to časem neoposlouchalo. Takže v čase písnička obstála a to je další plus. Klukům dávám 8 bodů.

Enter Shikari - Common Dreads

Vydáno: 15.6.2009

Vydalo: Ambush Reality, Tiny Evil

Producent: Enter Shikari, Andy Gray

Nahráno: Arreton Manor, UK

Žánr: Post Hardcore, Electronic hardcore, Alternative Metal, Dubstep

Songy: Common Dreads Solidarity Step Up Juggernauts Wall Zzzonked Havoc A No Sleep Tonight Gap In The Fence Havoc B Antwerpen The Jester Halcyon Hectíc Fanfare for the Conscious Man

            Partička, která se odvážila natočit ekologicko-sociálně zabarvenou desku. Songy jsou k zamyšlení hodné (což já mám velice rád) a pro hodně ekologů a podobně založeným fanatikům, kteří radši zachrání pár žab než člověka z hořícího domu, to bude jako masturbace. Ekologie není můj koníček, nicméně se stává čím dál aktuálnějším a takovejto projekt bych jen a jen podpořil. Sice co zmůže jedna kapela proti obrovské mašinérii korporací? Asi nic. To je jako si myslet, že nás islám obohatí. Ale je vidět, že se tímto tématem začíná zajímat čím dál víc mladých lidí a to je dobře. I když nic se nemá přehánět samozřejmě. Třeba jednou zrovna ti, co jsou teď mladí, budou mít vlastní firmu a budou se starat o životní prostředí líp, než se o něj jiní (včetně mě) staraj doposud. Já vím, jsem strašně naivní. "We must unite!"

            Album formálně navazuje na Take to the skies. Tam, kde končí Closing začíná intro Common Dreads. Hudebně je to parádní džungle. Zkombinujte trance s hard-corem a výsledek je parádní. Trance jsou takové ty syntetické zvuky. Buben pračky, padání příborů z kredence, vrtání zbíječkou, zvuk motoru a podobné nesmysly. Dj´s to zkombinujou a nazývají to "hudbou". Co maj dělat, když neumí hrát na kytaru, bicí, piáno a neznaj ani jednu notu. Stačí něco nabouchat do syntetizátoru a maj vyděláno. A ještě si to můžou dovolit nazvat hudbou. No tak každej se musí nějak živit, ale tento způsob vypatlávání hlav syntetikou mi nepřijde jako příliš vábný. Každopádně zkombinování tohohle s opravdovou hudbou je celkem revoluční. Tahle partička z United Kingdom dostala taky ocenění za "vymyšlení" nového hudebního stylu. V minulosti už tu byli takové náznaky zkusit zkombinovat disko s rockovou hudbou přidáním kláves. (např. Liquido a jejich veleznámí hit Narcotic, nebo legendární banda Europe) Tohle je ale o dost jinde. Enter Shikari šli mnohem, mnohem dál a zkombinovali nezkombinovatelné.

            Parádní hudba, která se zároveň hodí i na diskotéku, i když jsem jí v našich zeměpisných šířkách, v místech, kde se seznamují nudní lidé, neslyšel. No byla by paráda, kdyby se takovejto styl hudby začal hrát na místních diskotékách. Možná bych tam pak i já rád zavítal kvůli "kulturnímu" zážitku. A ne jenom za záminkou, že se tam jdu bavit s kámošema. Uvolnit se od každodenního stresu. Nemusel bych svým rockově a punkově založeným kámošům odpovídat na otázku: "Proč jdeš na diskotéku?" "Protože tady do prdele nic jiného není! A já se chci teď
pobavit, a v okolí zrovna není žádnej koncert." Je vidět, že za kanálem jsou lidi daleko dál než tady. Tahle kapela si získává dost fanoušků prakticky všude po světě. V naší úředníčky a zkorumpovanými politiky ovládané zemi zná tuhle kapelu možná 1000 mladých lidí.(a to možná přeháním). V sousedním Německu jsou daleko známější. A to ne kvůli tomu, že je tam 8 krát víc lidí, než v našem zapadákově. Holt jiná kultura, lepší
mrav.

            Abych tu hudbu zase tak moc nevychvaloval. Je tam menší množství věcí, který mi jsou vyloženě proti srsti. Věci, které jsou založené z 80% jenom a pouze na syntetických zvucích. To je děs. Ale komplexně je to dobrá deska. Pořád lepší syntetika s textama, který se snaží upozornit na problémy, než nic neříkající písničky jiných umělých písničkářů, kteří jsou bezpochyby nejvíce zastoupeni v hudební branži. Proč? Protože dělaj to, co je nejjednodušší. To je jako se školou. Většina si vybere tu nejjednodušší, načež si stěžuje, že ho tam nic nenaučili. A že má mizernou práci, protože se celou dobu mohl ve škole flákat. Flákání nás náramně baví, protože jsme tvorové od přírody líní. Myslím většina z nás.

            Začíná se mi líbit nový, řekněme, trend prezentování kapel. A sice ten, že dost kapel, který do svý hudby přidávají nějakou tu počítačovou hudbu, dělají po koncertech afterparty na diskotékách, kde pouští svoje sety. Čistě umělou "hudbu" řekněme. Tady v našem kotlíku se to teda moc neděje. Tady je rozdělení jasně dáno. Buď jseš raper, DJ, rocker nebo punkáč, nic mezi neexistuje a je zakázané. Tak aspoň, že tu máme ty Sunshiny, kteří se nám snaží naservírovat "nové" věci, které se dějou za hranicema naší domoviny. Jen tak dál kluci. Víc takovejch kapel i u nás. Poslechněte si to, zajděte na nějakej jejich koncert a následnou afterparty a pochopíte.

Alice Cooper - Hey stoopid

Tak tohle je lahůdka. Člověk se hned cítí jako by v těch devadesátkách žil. Klip je na tu dobu geniálně propracovanej a troufnu si i říct, že předběhl svou dobu. Koneckonců Alice předběhl svou dobu. Líbí se mi jak tam jedou v tý lebce. Potom jak projedou třeba srdcem. Alice udělal z koncertů divadelní show (shock rock), ale ne nechutnou jako Marilyn. K tomu parádní hudba, která má velmi energický charakter. A nefalšovaná rocková kapela tomu dává ten správném říz. Nevím jak vy, ale já si tenhle song užívám jako bych byl desetiletej kluk. "Hey Stupid" 10 bodů.